Můj první cestopis a rovnou plný humoru i kulturních rozdílů. Jaká je tahle jednohubka z pera Dominiky Sakmárové?
Začátkem bych rád podotknul, že miluji cestování a rád poznávám jiné kultury, vlastně se sám sobě divím, že jsem zatím žádný cestopis ještě nečetl. Ale mám také rád humor, takže jsem se podle ukázek na tohle čtení dost těšil. Dominika Sakmárová v knize Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi vypráví svoje příhody z cestování po Asii. Resp. ze svého studia na Taiwanu, posléze toho, když za ní na Slovensko přijeli její kamarádi ze zahraničí a byli konfrontováni se slovenskou kulturou, a nakonec to byly zážitky ze samotné Číny. A že to jako celek fungovalo vlastně strašně dobře.
Víc než ve škole jsem se ale naučila mimo ni. Nic se nesmí povědět přímo, zvlášť nic negativního. Místo toho je třeba používat magické fráze jako: uvidíme (= ne); popřemýšlím o tom (= ne); ano, ale (= ne); zní to jako zajímavý nápad (= vůbec ne); ozvi se mi a připomeň mi to (= neopovaž se mě s tím ještě někdy otravovat).
Hlavně formát kraťoučkých kapitol, kdy každá je dlouhá max. 2-3 stránky, je strašně čtivý a rozhodně knize pomáhá, čtení je potom hodně svižné a není problém třeba za cestu MHD přečíst takhle několik mini příběhů a zážitků. Ze slovenštiny přeložila Milena Machalová, ale myslím si, že by čtení mohlo být zajímavé i ve slovenském originále, přeci jen už jsem zkoušel slovensky číst, tak by to nemusel být takový problém.
„Co myslíte, co je největší zálibou taiwanských dívek?“ ptala se učitelka.
„Nakupování,“ odpověděli jsme sborově, jiná odpověď nás ani nenapadla.
„A co dělají nejčastěji chlapci?“
„Doprovázejí děvčata při nakupování.“
V knize najdeme také hezké jednoduché ilustrace od slovenské ilustrátorky Michaely Ahonen a ty skvěle vystihují jednotlivé příhody a některé tak dokonce činí ještě zábavnějšími. Myslím si, že je rozhodně dobře, že se nakladatelství Jota pro tuto knihu rozhodlo, protože si myslím, že by to na pultech knihkupectví a knihoven mohlo být krásné vyvážení a doplnění u nás populárního humorného cestovatele Ladislava Zibury. A jestli byste po dočtení této knihy měli chuť si dát ještě nášup, tak již v knihkupectvích najdete další knihu Dominiky Sakmárové Korejské halušky. To už ale nejsou příhody ze studijních pobytů, ale rodinné příhody. Dominika totiž strávila se svou rodinou v Jižní Koreji nějaký čas, takže třeba poznáme i to, jak to chodí v korejských školkách. A jak znám děti, bude to legrace. A pokud byste se rádi s Dominikou potkali osobně, tak zavítá v sobotu 25. května na pražský veletrh Svět knihy. Já tam budu a rád si od Dominiky nechám obě knihy podepsat.
Tehdy jsem to ještě nevěděla, ale moje asijská dobrodružství ani zdaleka neskončila. Už za pár let jsem se měla zase stěhovat, tentokrát do další země na Dálném východě. Ale to už je úplně jiný příběh.
Název: Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi
Původní název: Mačací kožuch a ťava pri Čínskom múre
Autor: Dominika Sakmárová
Překlad: Milena Machalová
Ilustrace: Michaela Ahonen
Počet stran: 239
Nakladatelství: Jota
Čteno: poprvé
Hodnocení: 80 %
Čteno: 12. 3. 2024 – 25. 3. 2024
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.