V. E. Schwab přichází s temným příběhem o venkovském sídle jménem Gallant.
Příběh v knize Gallant je zaměřený na němou a osiřelou Oliviu, která si v sirotčinci Merilance prožívá peklo. Naštěstí přijde dopis od jejího strýce, který ji zve na rodové sídlo Gallant. Jaké je však její překvapení, když po příjezdu zjistí, že v sídle strýc není, protože je již nějakou dobu po smrti. Sídlo spravuje Edgar a Hannah a jediný další obyvatel je Oliviin bratranec Matthew. Co ale Matthew skrývá? Proč je sídlo Gallant nebezpečné? Tomu všemu musí Olivia přijít na kloub. Ale stihne to včas?
„Přišla jste k nám jako dítě a od té doby jsme se o vás starali. Živili jsme vás a díky tomu jste vyrostla v mladou ženu.“
Starali. Vyrostla. Jako by byla rostlina v květináči. Olivia si upřeně prohlíží zaprášené hedvábné růže na ředitelčině stole.
Výše zmíněný nástřel děje knihy není ani tak spoilerem, jelikož všechno toto obsahuje již oficiální anotace knihy. Gallant je mou první knihou od V. E. Schwab, kterou jsem četl a byl jsem moc spokojený. Z knihy na mě úplně dýchla tajemná a mysteriózní atmosféra, kterou mám moc rád. Ostatně i lehký nádech hororu mi vůbec nevadí, přeci jen takový film Zámek hrůzy patří mezi mé oblíbené horory. Nemám však načtené ve větší míře pravé knižní horory, proto si myslím, že Gallant je spíše lehčím odvarem hororu, což je asi zapříčiněno kombinací s žánrem young adult. Této atmosféře pomáhá určitě i množství ilustrací, které kniha obsahuje. Ty nakreslil Manuel Šumberac a určitě si zaslouží vyzdvihnout. Mimo to mi seděl i překlad Romany Bičíkové, protože jsem si během čtení nevšiml ničeho, co by vyloženě bilo do očí, jak se může v některých případech stávat.
Sklopí oči a vidí na zemi hrsku poházených bílých semínek. Sehne se, aby jedno zvedla, ucítí mezi palcem a ukazováčkem ostré píchnutí a dojde jí, že to nejsou semínka, ale malinké zoubky.
Gallant měl původně vyjít pod nakladatelstvím #booklab, ale nakonec došlo ke změně a knihu vydalo jeho “mateřské” nakladatelství Slovart. Tomu můžeme poděkovat za dodržení jedné z původních obálek, která má tu pravou atmosféru, jakou najdeme i v knize samotné. To vše podporuje i krásná červená ořízka, která však může být občas o malý kousek uhnutá, přeci jen je to asi složitý vzor na použití na ořízce knihy, ale neznám technickou stránku barevných ořízek tak dobře, abych to mohl lépe posoudit. I tak se ale jedná o nádherný kousek v domácí knihovničce.
Třeba uhlovou čerň svých vlasů a pobledlost kůže a barvu očí – nemá je šedomodré jako Matthew ani šedozelené jako matka, ale ploché, bezbarvě šedé jako břidlice nebo kouř. Jako kresba uhlem mezi olejomalbami.
Pokud hledáte zajímavou krátkou oddechovou četbu, tak je Gallant tou správnou volbou. Pokud budete knihu číst za sychravého počasí nebo v pozdních večerních či nočních hodinách, tak si určitě přidejte pár bodů na stupnici strachu navíc. Čtení Gallantu rozhodně nelituji a jelikož se jedná o samostatný příběh, tak se ani není nač těšit z tohoto světa. Kniha končí relativně uzavřeně a ani nenaznačuje, že by měla mít nějaké pokračování. Ale V. E. Schwab má na svém kontě mnoho knih, které již vyšly i v češtině, takže naopak můžeme zařadit více jejích děl na seznam ke čtení. A po přečtení Gallantu se o to rozhodně pokusím, protože mi její styl sedí a jsem zvědav, jestli i ostatní knížky jsou alespoň stejně dobré, jako byl právě Gallant.
Název: Gallant
Původní název: Gallant
Autor: V. E. Schwab
Překlad: Romana Bičíková
Ilustrace: Manuel Šumberac
Počet stran: 303
Nakladatelství: Slovart
Čteno: poprvé
Hodnocení: 95 %
Čteno: 4. 1. 2023 – 16. 1. 2023
