Další kniha Dominiky Sakmárové je jakousi encyklopedií asijské kultury. Co všechno přináší?
Možná si pamatujete na humorné cestopisy Dominiky Sakmárové z doby, kdy studovala a žila v Asii, především se jednalo o Taiwan, Čínu a Koreu. Knihy Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi a Korejské halušky jsem již četl a recenze tu můžete najít na blogu, odkazy máte u jednotlivých názvů. V případě aktuální novinky Kočkohlavý orel se nejedná o osobní příhody autorky, ale spíše se zaměřuje na jednotlivá specifika kultury a života v těchto asijských zemích, které autorka přibližuje čtenáři poutavou formou. Z mého pohledu to nejvíce připomíná encyklopedii, kde v kraťoučkých kapitolách máme možnost nahlédnout na to, jak se počítá, co přináší štěstí, co smůlu, jak se orientovat v kalendáři, státních svátcích a zvláštních a významných dnech nebo třeba také jak vypadají svatby, narození dětí či pohřby, protože všechno má svá specifika a v Asii to platí dvojnásob. Kočkohlavého orla nám opět přineslo nakladatelství Jota, o překlad ze slovenštiny se postarala stejně jako u obou předchozích knih Dominiky Sakmárové Milena Machalová a taktéž ilustrátorka Michaela Ahonen zůstala zachována i do třetice.
Za dynastie Tchang bylo nezákonné nepodporovat své rodiče. A za dynastie Čchin mohl být tento čin potrestán i stětím. Ale pro příklady nemusíme chodit tak daleko do minulosti – současné zákony v Singapuru i na Taiwanu také trestají zanedbání péče o rodiče ve stáří (i když méně přísně). Čínský zákon z posledních let potomkům ukládá jako povinnost časté návštěvy rodičů. Naopak Hongkong netrestá, ale odměňuje – poskytuje daňové úlevy a bonusy lidem, kteří se příkladně starají o rodiče, případně s nimi žijí v jedné domácnosti.
Zajímavé je také to, že všechny výrazy v čínštině, korejštině nebo taiwanštině jsou zapsané jak svým vlastním písmem, tak i fonetickým přepisem a také v českém překladu, takže to velmi oceníte především tehdy, kdy se některé podobnosti vysvětlují na základě podobné fonetiky nebo podobnosti jednotlivých znaků. Uděláte si tak nejenom náhled do asijské kultury, ale i do tamějšího jazyka, aniž byste byli schopni těmito jazyky mluvit. Ačkoliv se nejedná o humornou formu, podobně jako u předchozích dvou knih s vlastními zážitky, tak si stejně čtení Kočkohlavého orla užijete, protože je to podáno lehkou formou, která vás sice vzdělá, ale zároveň nenudí. Často se i zasmějete nad tím, co je vůbec v těchto asijských zemích možné a jak absurdně něco může pro českého nebo slovenského čtenáře znít a vypadat. Ale ruku na srdce, kdyby si v Asii četli podobnou knihu o našich zvycích, tradicích a odlišnostech, asi by to bylo dost podobné. Jen by se možná nesmáli, ale v některých případech spíše zhrozili. Pokud jste v mládí milovali (nebo je milujete dodnes) listování encyklopediemi a nasávání zajímavostí z různých oborů, pak je Kočkohlavý orel tou pravou volbou právě pro vás.
Název: Kočkohlavý orel: Cesta do tajů čínské a korejské kultury
Původní název: Mačkohlavý orol alebo Cesta do tajov čínskej a kórejskej kultúry
Autor: Dominika Sakmárová
Překlad: Milena Machalová
Ilustrace: Michaela Ahonen
Počet stran: 280
Nakladatelství: Jota
Čteno: poprvé
Hodnocení: 70 %
Čteno: 13. 1. 2026 – 11. 2. 2026
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Jota.