Recenze: Černé znamení (Divotvůrce 2)

Kellen se po odchodu (spíše útěku) ze své země toulá s Argosankou Ferius Parfax po příhraničním státu zvaném Sedm písků. Společně se snaží setřást jan’tepské stopaře, což se jim ne vždy daří. Jednou ale narazí na Rosie, která je Feriusinou sestrou. Není ovšem na cestách sama. Spolu s ní je i mladá dívka Seneira, která má pásku přes oči (všímaví jedinci najdou spojitost s dívkou na obálce knihy). To není jen tak pro nic, za nic. Seneira je totiž stejně jako Kellen nakažena černým stínem.

To je pouze nástin začátku příběhu. Skupinka se dostává do města zvaného Teleidos, kde se nachází Akademie, ve které se dospívající z okolních států i ze Sedmi písků učí různým vědním oborům a naukám. Jak mají naši hrdinové brzy zjistit, tak Kellen a Seneira nejsou jediní, kdo byl černým stínem nakažen. Jedná se ale o něco, jako byla nám známá morová epidemie? Nebo je to celé úplně jinak? Tomu se Kellen, Ferius a ostatní snaží přijít na kloub. Během pátrání se seznámí s dalším divotvůrcem Dexanem, který nabízí svou pomoc především Kellenovi.

O humorné vsuvky se nám opět postará loupeživý a ironický kočkoveverčák Reichis, který, ač vzrůstem malý, vydá za celou kupu kočkoveverek a o zábavu tak je postaráno na celých 360 stran. Stejně jako první díl je kniha vyprávěna ich formou, tedy z pohledu hlavního hrdiny Kellena. Tento styl se pro Černé znamení (a pro sérii Divotvůrce obecně) skvěle hodí, protože čtenáře ještě více vtáhne do děje a v kombinaci s krátkými kapitolami pak stránky mizí jedna za druhou. 

Když srovnám Divotvůrce a Černé znamení, je volba lepšího dílu těžká a nakonec volím patovou situaci. Obě knížky byly sice odlišné a obě byly stejně skvělé. Užil jsem si to moc a nerad jsem po dočtení přecházel na jinou knihu. Když se totiž člověk začte, resp. rozečte a rozjede, je už konec a zase nastává to dlouhé čekání na pokračování. V prvním díle bylo strašně zajímavé sledovat Kellena v jeho rodném městě jak se snaží v sobě probudit kouzelné schopnosti, kdežto druhý díl zase nabízí tajemnou atmosferu adakemického Teleidosu a až detektivní pátrání po původu epidemie černého stínu, která Kellena občas zavedlo i na nečekaná místa. 

Rozhodně je také potřeba pochválit překlad, který se i u druhého dílu povedl a drží se nastavených terminů z první knihy. Jelikož autor Sebastien de Castell sérii naplánoval jako šestidílnou, bude brzy následovat třetí díl. Ten již anglicky vyšel a i naše nakladatelství Egmont jej plánuje k vydání pod názvem Kouzelník. Termín zatím zveřejněn není, ale doufejme, že kniha vyjde do Vánoc, abychom nemuseli tak dlouho čekat na pokračování osudů Kellena, Ferius a Reichise. Pro zkrácení tohoto čekání přikládám výše i originální obálku, která stávající paletu červené a modré rozšiřuje o žlutou. Jaké nebezpečí ale na naše přátele čeká? Na to si ještě musíme počkat…

Knihu k recenzi věnovala pro Zeedee Albatros Media.