Recenze: Spoutávač (Divotvůrce 4)

Ve čtvrtém dílu série Divotvůrce s názvem Spoutávač nás čeká nové místo k objevování. Co vše na Kellena čeká v Ebenovém opatství?

Na konci minulého dílu se Kellen a Ferius Parfax rozdělili. Kellen tak zůstal s Reichisem sám a putují pouští po Zlaté stezce. Když se ale rozdělí také Kellen a Reichis a Kellen se dostává do vzdáleného Ebenového opatství, kde se shromažďují jedinci nakažení černým stínem. Právě proto se o tomto problému, který Kellen řeší již od prvního dílu série, dozvídáme další věci. Především to, že jej lze i využít. Problémem však je, že jan’tepští mágové nejsou nikdy daleko, což zadělává na řadu problémů a zápletek napříč celou knihou.

Stejně jako u předchozích dílů zůstává příběh vyprávěn v ich formě z pohledu Kellena. Sebastien de Castell nám ve Spoutávači servíruje velké množství nových postav. Jedná se především o jedince nakažené černým stínem, kteýrmi jsou Ghilla, Butelios, Tournam, Suta’rei, Diadera nebo Azir. Velmi zajímavou postavou je pak i opat, který celému Ebenovému opatství šéfuje. Ti, kdo si v minulém díle oblíbili hyeňáka Ishaka, se na něj mohou těšit i tentokrát, stejně jako na Nephenii. Více se ale autor zabývá samotným Kellenem a jeho vývojem, což určitá část čtenářů ocení. Při starém zůstává i překlad Petera Kadlece, takže se nemusíme obávat problémů s terminologií, vše zůstává tak, jak jsme zvyklí již od začátku série. 

Pokud bych měl srovnat Spoutávače s předchozími díly, tak se mi líbil nejméně. Nejspíše proto, že jsem si na celé sérii oblíbil především Kellenovy interakce s Reichisem a Ferius, což oboje ve čtvrtém dílu prostě chybí a nové postavy mi to příliš nevyváží. I když taková Ghilla, která (ač je to teprve mladá holka) oslovuje ostatní “děvenko” a “hochu”, by mohla přinést pár plusových bodů. Co bych ale rozhodně pochválil je další ponoření se do tajů černého stínu a vysvětlení jeho různých podob a speciálních vlastnostní s nimi spojenými. To je opravdu dobré. V knize se ale také často objevují myšlenky kurzívou, ale téměř pokaždé je v použití kurzívy takový chaos, že by možná vypadalo lépe, kdyby se jí trochu šetřilo nebo se jí věnovala zvýšená pozornost při korektuře. Malinko to kazí estetický dojem z knihy jako takové.

V celkovém součtu tak hodnocení zůstává na hezkých 80 %, protože přibližně polovinu knihy jsem se se čtením trochu vlekl a rozjel jsem se až na posledních 50 stranách. I když v hodnocení série je na tom pořád nejlépe první a druhý díl, pak v těsném závěsu třetí a čtvrtý si dřží trochu odstup, věřím, že pátý díl by mohl jít s kvalitou opět trochu nahoru. Přeci jen nás čeká opět další bádání na novém území a další nové postavy a plno intrik. Něco podobného bylo i v Kouzelnici a tu zpětně hodnotím stále dobře, protože jsem si tam užil spoustu nových prvků a to mi ve Spoutávači jednoduše chybělo. Sebastien de Castell však vytvořil zajímavý svět, který nepřestává překvapovat. A troufám si říci, že nikdo nedokáže odkadnout, jak celá série šestým dílem skončí. Zatím nám musí stačit pátý díl s názvem Královnovrah. Ten po krásné zelené obálce Soutávače přesedlá na barvu fialovou a opata z Ebenového opatství na kartě na obálce vystřídá královna, kterou najdeme i v názvu knihy. Divotvůrce tak ještě ani zdaleka nekončí…