Recenze: Sedm kamenů

Nakladatesltví Mytago k nám přináší tuhle fantasy oddechovku z pera běloruského autora Alekseje Šeina…

Hlavní hrdina Vojtěch uplave na řece na voru, usne, a když se probudí, zjistí, že doplaval do neznámé země zvané Éterie. Postupně zemi objevuje, seznamuje se s její historií i složitou politickou situací a přidává se na stranu Strážců kamenů, kterých je sedm a mají chránit cenné kameny, s jejichž pomocí je údajně možné najít bájnou Živou vodu. Všechna voda v zemi je totiž znečištěna a pít se dá pouze v omezené míře. Původní panovník Aristarcha však byl zajat a trůn si uzurpoval zlý Vrahsen. Tato situace takhle trvá již dlouhých 24 let. S příchodem Vojtěcha dostávají Strážci v čele se Štěpánem, šestým, novou naději. Čeká je tedy klasické putování po Éterii, potkávání starých známých, získávání dalších sil pro povstání i nových informací. Samozřejmě vám neprozradím, jaký je samotný konec, ale vězte, že v průběhu celé knihy vás čeká spoustu nečekaných zvratů a kniha se tak vyvaruje některých běžných fantasy klišé.

Zajímavá jsou rozhodně použitá jména. Předpokládám, že šlo o lokalizaci do češtiny, protože v běloruštině bychom asi nenašli jména jako Tomáš, Vojtěch, Štěpán, Jeroným, Filip, Chválius, Kalid nebo samotný Vrahsen. I když jména jako Natan, Emil, Felix nebo Rút mohla být v původním jazyce. Vůbec mi to nevadilo, jelikož se příběh odehrává stejně ve smyšleném světě. Kdyby se kniha odehrávala v Bělorusku, vadilo by mi to víc. Kniha je navíc doplněna o krásné celostránkové ilustrace před každou kapitolou, stejně jako na předsádce najdeme i barevnou mapu Éterie.

Příběh může někomu znít jako plný klišé, ale já si ho užil. Přicházely nečekané situace a zvraty v nečekaných chvílích a po ostatní překladové literatuře bylo Sedm kamenů příjemnou změnou, která byla poznat už od začátku, ale po pár stranách si čtenář na tenhle styl zvykne a žádný větší rozdíl není poznat. Našlo se i pár vtipných situací, když například pro vyvážení sil na stranách dobra a zla najdeme protipól poštovních holubů, které používají Strážci a běžný lid Éterie, v poštovních harpyjích, které pro změnu používá Vrahsen se svými vojáky. Překlad byl skvělý, chyby jsem nenašel žádné, jen možná pár překlepů, ale opravdu jen v řádu jednotek. Na některých místech bylo poznat, že se překládalo z běloruštiny, protože by se našlo pár slovních obratů, které bychom česky asi neřekli. Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně, a i když byla nejspíše původně zamýšlena pro mladší čtenáře, myslím, že jí nepohrdne jakýkoliv fanoušek fantasy literatury. Bylo to rychlé a příjemné čtení s pohádkovým nádechem, které si umím představit zpracované jako film. Navíc hodnotím pozitivně, že i když má kniha potenciál k dalšímu pokračování, vůbec nijak nebylo naznačeno, protože to mělo logické zakončení. Kdyby bylo třeba, lze ale bez problémů dále rozvíjet příběhy z Éterie…