C Press Dobrodružné Fantasy Paladero Recenze

Recenze: Jezdci z říše hromů (Paladero 1)

Nová fantasy série, která nás zavede mezi mladé dobrodruhy z pera australského spisovatele Stevena Lochrana

Dokonce jim připravila k večeři kopřivovou polévku, po které se Jossovi zvedl žaludek hůř než vegetariánovi na jatkách.

Josiáš Sarif (Joss) je učedníkem u Sur Verity, která patří mezi řád paladerů. Je mladý a o místo mezi paladery by se ještě ucházet neměl. Shodou okolností ale tuhle možnost dostane a vydává se tak s dalšími třemi aspiranty na výpravu přes celé království Ai do Vaalu – tajemného města duchů, odkud mají za úkol přinést každý jedno vejce od posvátného ptáka. Umíte si tak představit, že to nebude zrovna procházka růžovým sadem a že se naše partička musí naučit na sebe spoléhat.
“Věřte mi, tam dolů se nechcete dostat. Chci říct, že tam nechodím ani já.”
“Pak bude bohatě stačit, když nám ukážeš, kde to je,” odvětil Joss.
“Já nejsem turistická informační kancelář, víte. Já se musím starat o živobytí.”
Joss je mladší než jeho druzi, se kterými cestuje přes Říši hromů, ale i tak se z něj stává takový samozvaný vůdce smečky. Drake, Hrdina a Zeke jsou každý úplně jiný – Zeke je frajírek co létá ve vznášedle, Hrdina občas sarkastická jezdkyně na šavlozubé tygřici a Drake má svá tajemství a parťáka mu dělá velký lední medvěd. No a Jossův kamarád (“dopravní prostředek”) je Azof – ochočený ještěr podobný dinosaurům. Celkově je prostředí Říše hromů nebo dokonce celého království Ai dost zajímavé. Vypadá trochu jako divoký západ, ale najdeme tam mix různých zvířat i technologií. Což je vlastně docela zábavné a příjemné osvěžení.
“Předpokládám, že šeky asi nepřijímáš,” prohodil ke Karmínovi, který se prostě rozesmál, jako by si právě vyslechl nejlepší vtip na světě.
“A taky nedávám účtenky,” dodal a utřel si z tváře slzu smíchu.
U nás dosud neznámý australský spisovatel Steven Lochran napsal doposud tři díly ze série Paladero a na dalších pracuje. U nás jsou Jezdci z říše hromů první jeho knihou, ale na pultech knihkupectví najdete již i durhý díl této série. Mimo ni má na svém kontě ještě jednu další knižní sérii. Troufám si ale tvrdit, že v Česku je to velmi zdařilý debut tohoto spisovatele. Kapitoly jsou krátké, svižné, příběh příliš nestojí na místě, děj má spád a akci a závěr ať si každý přebere podle sebe, jestli je předvídatelný od začátku nebo je plný překvapení. Tady hodně záleží na tom, jaký odhad má čtenář. Já se ale u knížky a Stevenova stylu dost bavil. Nechyběl totiž ani vtip, jak můžete vyčíst z některých ukázek, které jsem pro vás do dnešní recenze vybral.
Takové chování nebylo Drakeovi moc podobné. Joss se však poslední dobou utvrzoval v tom, že jeho schopnost číst v lidech hraničí s negramotností.
I překlad Evy Kadlecové zaslouží pochvalu, ale uznávám, že občas to nebylo vůbec lehké. Mezi slova, která zaujala, patří rozhodně jméno “Štepovaná ježibaba”. Na druhou stranu takové prstní kosti jsou mi záhadou, jestli se jedná o kosti na prstech nebo je to překlik u kostí prsních. Jsem ale zvědavý, jaká další překvapení si pro nás autor i překladatelka připravili do druhého dílu. A pevně věřím, že nás nakladatelství C Press nezklame a dočkáme se i dalších dílů z téhle zajímavé série. V hodnocení nechávám prostor na případné přidávání procent dalším dílům, pokud budou lepší než začátek série…
“Vezměte si tenhle balzám a vetřete si ho do nezakrytých míst kůže,” poradila jim Hořkosladká. Vybrala z mnoha svých lahviček jednu z těch menších a podala jim ji. Joss otevřel víčko a okamžitě ho málem porazil puch, který se dal zhruba přirovnat k ponožkám mrtvého chlapa. “To by je mělo odradit.”
“Stejně jako všechno ostatní, co má nos…” zazubil se Zeke na Josse, když odcházeli z chýše.

Název: Paladero 1: Jezdci z říše hromů
Původní název: Paladero #1: The Riders of Thunder Realm
Autor: Steven Lochran
Překlad: Eva Kadlecová
Ilustrace: Jeremy Love & Alex Allen
Počet stran: 295

Nakladatelství: C Press

Čteno: poprvé

Hodnocení: 80 %

Čteno: 29. 12. 2018 – 30. 1. 2019


4 thoughts on “Recenze: Jezdci z říše hromů (Paladero 1)
  1. Není vůbec za co, bylo to fakt spontánní a mám zkušenosti, že takové nákupy za to vždycky stojí. Někdy i více než dlouho plánovaná koupě některých jiných knížek.

Napsat komentář: Spisy jedné knihomolky Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *