Recenze: Dávný čas (Doctor Who 57)

Završení Kronik Půvabu nás zavede až na samotný konec vesmíru, do hlubin dávného času…

V knize Královská krev Una McCormacková pouze nakousla myšlenku Půvabu, přímo se v knize neobjevil, ale prolínal se přběhem. V druhém dílu Generace velkého třesku pak Gary Russel Půvab přivedl znovu a Trevor Baxendale trilogii uzavírá knihou Dávný čas, kde celý příběh Půvabu skončí.

Doktor a Clara se dostávají na palubu vesmírné lodi Alexandrie, která se vypravuje až na samotný konec vesmíru, aby proletěla poslední červí dírou Phaeronů, tajemné rasy, o které se toho příliš neví. Dávný čas je tak pravým sci-fi na každé stránce. Vesmírná loď, cestování vesmírem, dobrodružství, technické vychytávky… Připomíná známé sci-fi seriály a hlavně druhá polovina knihy je značně rozmanitá. Kde jinde se můžete v pár kapitolách přesunout z lodi na otrávenou planetu, na planetu plnou sněhu, do džungle plné nástrah či do trosek ztroskotané lodi? Více nemohu zveřejnit, abych nespoileroval až moc.

“Mně bylo od samého začátku jasné, že jsi naprostý pitomec, Marco,” prohlásil Doktor. “Ale právě jsi přivedl pitomost na zcela novou úroveň.”

Dávný čas je psaný čtivě, podobně jako předchozí díly. Opět jsem si další knihu k serálu představoval jako další epizodu. Posledních pár kapitol bylo opravdu akčních a překvapivých. Kdo četl první dva díly trilogie Kroniky Půvabu, ten nesmí vynechat ani Dávný čas a ten, kdo tuto trilogii zatím vůbec nečetl, tak rozhodně doporučuji. Těší mě, že se díky úsilí nakladatelství Jota podařilo k nám přivést Doctora Who v knižní podobě. Musíme doufat, že v budoucnu budou následovat i další knihy. V Anglii vychází knihy často po třech, takže je rozhodně z čeho vybírat a to nemluvím o předchozích knihách. Doctor Who jednoduše vládne na všech polích.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.